Slogany živí emoce, ne mír
Mluvíme o izraelsko-palestinském konfliktu jako o dvoustranném sporu. Ve skutečnosti jde o dlouhodobý arabský problém s existencí židovského státu, v němž palestinští Arabové slouží jako užitečný nástroj.
Dekády palestinského utrpení se opakovaně přičítají Izraeli. Zcela mimo kontext. Nezaznívá, že arabské státy nikdy neměly zájem ani o samostatný stát, ani o skutečnou pomoc Palestincům. Pouze je udržují ve stavu trvalého ponížení – nikoliv z bezmoci, ale z pohodlného politického kalkulu.
Po 7. říjnu 2023 bylo všem jasné, že Izrael bude válčit s Hamásem. A přesto: ani jeden arabský stát nenavrhl otevření hranic pro civilisty. Egypt nechal přechody zavřené. Žádné konvoje. Žádná pomoc. Žádný dočasný azyl.
A pak je tu mezinárodní společenství. Po 75 letech „řešení“ máme UNRWA – unikátní agenturu pro jediný druh uprchlíka, jehož status se dědí. UNRWA za desítky miliard dolarů nevytvořila budoucnost, ale síť závislosti, frustrace a nenávisti. Zaměstnává teroristy, toleruje výuku antisemitismu a legitimizuje kult mučednictví.
V OSN padá víc rezolucí proti Izraeli než proti Íránu, Severní Koreji a Rusku dohromady. Ne proto, že by byl největší hrozbou. Ale proto, že je nejsnadnějším terčem. A stále se opakuje: „Izrael brání míru.“ Ne. Izrael brání svou existenci. A čeká – už od roku 1948 – že na druhé straně vyroste partner, nikoliv generace hněvu.
JednímHlasem chceme víc než prázdné moralizování – chceme řešení. Ne pro efekt. Ale pro budoucnost, která se nebude opírat o legendy. Připoj se k našemu úsilí!